Pes je dokonalý lovec, vytrvalý, trpělivý, inteligentní a rychlonohý. Především je to však tvor společenský, postrádající hrdost, povýšenost a má sklony k samotářství, které jsou vlastní i kočkám. To jasně vidíme na chování divokých psů ve smečce. Zatímco smečka spolupracuje při štvaní kořisti, staří jedinci, kteří se štvanice nezúčastní, pomáhají tím, že hlídají mláďata rodičů lovících kořist.

Čeleď psovitých šelem, která zahrnuje lišky, psy, šakaly a vlky, je vysoce specializována. Široká přizpůsobivost jejich členů spolu s vysoce účelným tvarem těla byly hlavní faktory, které umožnily těmto zvířatům přežití na celém světě. Stejně důležité jsou také jejich společenské zvyklosti a pravidla soužití, která jsou obecná a platí jak pro dinga či jezevčíka, tak pro čivavu nebo kokršpaněla.

Pohyb

Každý ví, že nejrychlejší savec na světě je gepard, který může na krátké vzdálenosti vyvinout rychlost až 129 km/hod. Ani nejrychlejší zástupci psovitých šelem takového tempa nedosahují, ale vlci dokážou běžet rychlostí okolo 56 km/hod. a saluky nebo angličtí chrti grejhaundi, speciálně cvičení pro závody dosáhnou i 70 km/hod.

Lovící zvířata často překonávají velké vzdálenosti, a právě tehdy přichází ke slovu jejich vytrvalost. Afričtí psi hyenoví mají stejnou taktiku jako závodníci v peletonu. Někteří jsou vpředu, jiní vzadu. Když se ti vpředu unaví, zadní převezmou vedení, a to smečce umožní stále udržovat velké tempo. Pes je většinou dobrý plavec. Používá styl, který nazýváme „čubička“. Jedna z psovitých šelem je však opravdu vynikající plavec a potápěč. Je to psík mývalovitý, obývající původně Sibiř, Čínu a Japonsko, ale vysazený a šířící se i v Evropě. Je expert na lov ryb a vydrží při pronásledování kořisti pod vodou i několik minut.

Smysly

Pes má stejné smysly jako člověk, ale odlišuje je výrazně jejich účinnost. To je způsobeno rozdílnými potřebami, které měli předkové člověka.

Čich
Čich psů je báječný. I když jsou rozdíly mezi jednotlivými plemeny i rozdíly mezi jedinci určitého plemene, čichové schopnosti psa daleko předčí náš čich – jsou asi miliónkrát lepší. Nápadně lepší čich mají pouze úhoři. Motýli mají čich přibližně stejný jako psi, ale mohou ho používat na mnohem delší vzdálenosti. Ve Francii a Itálii používají lidé psy na vyhledávání lanýžů, které rostou v hloubce až 30 cm pod zemí a v Holandsku a Dánsku hledají pomocí psů netěsnosti v plynových potrubích. Psi jsou citlivější než ty nejdokonalejší přístroje na měření pachů a na celém světě jsou používáni při hledání výbušnin, drog i lidí zavalených sněhovými lavinami nebo zříceninami staveb při zemětřeseních. Jak je to možné?

Pachy se skládají z molekul jednotlivých chemikálií, které se vznášejí ve vzduchu. Když tyto molekuly dopadnou na nosní sliznici, nervové impulsy pošlou tuto „čichovou informaci“ do zvláštní části mozku. Toto čichové centrum je u psa mnohem lépe vyvinuté než u člověka a je daleko větší. Této struktuře se přizpůsobil dlouhým tvarem i nos psa (s výjimkou některých moderních „umělých“ plemen). Čichová sliznice psa má tedy mnohem víc smyslových buněk než sliznice člověka. My máme 5 miliónů smyslových buněk, jezevčík 125 miliónů, foxteriér 147 miliónů a německý ovčák 220 miliónů. Vlhký čenich pomáhá psu při čichání. Rozpouští ve vzduchu se vznášející se molekuly, přivádí je do styku s čichovou sliznicí, kterou čistí od starých prachů. Také pigment pomáhá, ale jak, to zatím nevíme. Pigment není ve smyslových buňkách, ale obklopuje je. Nosní sliznice psa je tmavá a černý pigment na čenichu také může zvyšovat účinnost psího čenichu.

Psi používají ke stopování skutečnost, že pot každého člověka je tak individuální jako jeho otisky prstů. Pes umí rozeznat „pachový otisk“ osoby a řídí se podle toho, jak se v průběhu času různé pachové části vypařují. To mu po několika metrech sledování umožní zjistit, jak se pach mění a kterým směrem stopovaná osoba šla.

Hmat
Hmatový smysl psa je v porovnání s člověkem poměrně málo vyvinut. Pravděpodobně je to tím, že předci člověka byli býložraví primáti, kteří si pomocí hmatu vybírali potravu z toho, co leželo před nimi. Na rozdíl od nich jsou psi masožravci, kteří sledovali kořist na dálku a živili se tím, co ulovili.

Zrak
Zrakově je pes dobře přizpůsoben k lovů malých, rychlých zvířat. Zrak však většinou není tím hlavním smyslem, používaným při lovu, a proto nehybné objekty pes často přehlédne. Je jisté, že psi nevnímají barevně a vidí především černou, bílou a různé odstíny šedé.

Sluch
Sluch psů je vynikající, i když některá plemena slyší lépe než jiná. Většina plemen má velké ušní boltce. Ty jsou ovládány sedmnácti svaly, které umožňují jejich vzpřimování a natáčení tak, aby zachycovaly a zaměřovaly zdroj každého zvuku. Sluch psa může registrovat 35 000 kmitů/s (ve srovnání s 20 000 kmitů/s u člověka a 25 000 kmitů/s u kočky). To znamená, že pes vnímá zvuky, které jsou daleko za hranicemi možností lidských sluchových vjemů. Sluch psa je tak citlivý, že odliší dva metronomy, z nichž jeden tiká stokrát a druhý šestadevadesátkrát za minutu. Pes také dovede uzavřít své vnitřní ucho tak, aby za všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit.

Ostatní schopnosti
Stejně jako kočky i psy jsou velmi citliví k vibracím. Dovedou předem varovat před zemětřesením, často o mnoho dní dřív než je člověk schopen zaznamenat jakékoli záchvěvy půdy. Pozoruhodné je, že psi reagují pouze na skutečné zemětřesení. Dokážou je odlišit od asi 150 000 neškodných záchvěvů zemské kůry, které se každoročně vyskytnou, ale vůbec je nevyplaší. Účinnou zbraní psa jsou zuby. Mohutné čelistní svaly umožňují v případě potřeby silný skus. Pes o hmotnosti 20 kg dokáže při skusu vyvinout tlak 165 kg. Průměrný dospělý člověk má ve skusu asi 20 – 29 kg a nejsilnější speciálně trénovaný muž nedokáže víc jak 73 kg. A co mimosmyslové vnímání psů?

Opakované testy v nejpřísnějších podmínkách potvrdily předpokládané telepatické schopnosti některých psů, tedy něco, čemu u člověka říkáme šestý smysl. Proto třeba váš pes vycítil dřív než se rozhodnete, že půjde na procházku.