Všichni živočichové se rodí s určitými vlastnostmi, které jsou pro všechny jedince určitého druhu životně důležité. Aby přežili mají tzv. vrozené reflexy (pudy). Určitě znáte třeba pud rozmnožovací, který významně přispívá k přežití určité skupiny (velmi dobře pozorovatelné i u lidí). V tomto případě se jedná o reakci psů na háravou fenu. Jistě jste již viděli, jak z hodného a klidného psa se stane po ucítění tzv. háravky nezřízený jedinec, který napíná vodítko a nedbá povelů pánečka. Právě pro rozmnožovací reflex, který by měl mít každý zdravý jedinec, se chová nestandardně. Tyto pudy jsou hluboce zakořeněné v genetice psa a velmi převažují nad tzv. výcvikovými reflexy. Proto bývá velice obtížné odvolat psa od háravé feny (ne ovšem nemožné).
Nepodmíněný reflex
Nepodmíněné reflexy jsou reflexy vrozené, které se uplatňují téměř trvale ve stejné formě a přecházejí celkem nezměněné z generace na generaci. Tyto reflexy se nazývají nepodmíněné proto, že nejsou zapříčiněny (podmíněny) okolím a individuálními zkušenosti. Dobrým příkladem nepodmíněného reflexu je bodnutí do tlapky psa. Kdy podnět (píchnutí) bez účasti mozku, rovnou přechází do určitých svalů (v tomto případě do tlapky), které se ihned stáhnou a ucuknou s packou. Zkoušet na psovi to nemusíte, opravdu to funguje. Určitě jste zažili situaci, když jste sáhli na něco horkého, tak vám ruka sama od sebe odskočila. Některé tyto reflexy jsou základem pro tvoření podmíněných reflexů výcvikových. Např. když pes vytráví a dostane hlad, donutí ho pud sebezáchovy vydat se na lov (v našem případě začne šmejdit a dělat všemožné pro to, aby potravu dostal). Toho můžete využít pro výcvik „za odměnu“.
Podmíněný reflex
Vedle nepodmíněných reakcí se vyskytuje u zvířat ještě jiný druh chování. Toto chování má individuální rysy, které jsou právě podmíněné okolím a zkušenostmi jedince. Vznikají v souvislosti s podněty, které působí na smysly psa tj. zrak, hmat, čich, sluch a chuť. Proto u štěněte můžete vidět například toto chování: Štěně uvidí sáček od brambůrek, který unáší vítr. Zrakový vjem nepodmíněným reflexem orientačním a reflexem „zvědavosti“ a pudem pronásledování způsobí rozběhnutí psíka za sáčkem. Dostihne jej, očichá a zjistí, že na žrádlo to není. Tak nechá sáček ležet a věnuje se něčemu dalšímu. Toto se štěněti stane třikrát, čtyřikrát, ale pak již za papírem neběží. Štěně zjistilo, že to není živá kořist ani nic jedlého. Protože se nesplnila podmínka kořisti nebo něčeho jedlého, přestal sáček jako podmíněný podnět působit. Nevyvolává ve štěněti žádnou reakci.
Výcvikové reflexy
Veškerý výcvik psa je vybudován na podmíněných reflexech. Např. při nácviku sedání dáváme povel „sedni“ a součastně tlačíme na bedra. Jsou to dva podněty, jeden nepodmíněný a druhý (povel „sedni“) podmíněný. Oba podněty vyvolávají reakci organismu, tj. pes usedá. Prozatím je ovšem rozhodující podnět nepodmíněný, tj. mechanický tlak na psa, ale podmíněný podnět, tj. povel „sedni“, už začíná také působit. Opakováním začne podnět podmíněný (povel sedni) stačit k tomu, aby se pes spolehlivě usadil. Vytvořila se tzv. dočasná dráha (tj. ucho, mozek, svaly). Dočasná proto, že při neopakování může zmizet (jak se říká: pes zapomíná, pokud se výcvik přeruší). Ale naopak pokud je cvik často procvičován vytvoří se „pevný výcvikový reflex“.
Tento pevný reflex, i když byl vypracován dobře, nemusí být vždy 100%. Záleží na dalších různých okolnostech. Zejména na zdraví psa, jeho psychickém stavu a dalších činitelích. Například již výše zmiňovaná „neposlušnost“ psa v blízkosti hárající feny.
Zdroj: mujpes.cz
