Základní charakteristika: Tento pes je totiž vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá vztah „starší sestry“ a bedlivě je střeží před každým nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře naladěný pes.

Anglický název plemena: Berner Sennenhund

Krajina původu: Švýcarsko

Doba vzniku: 20. století

Původní využití: Pastýřský pes, tažný pes.

Využití dnes: Společník, pracovní pes.

Průměrná délka života: 10 – 12 let

Hmotnost: Feny: cca 45 kg. Psi: cca 55 kg.

Výška v kohoutku: Feny: 58 – 66 cm, ideální výška je 60 – 63 cm. Psi: 64 – 70 cm, ideální výška je 66 – 68 cm.

Plemeno: FCI II. – Pinčové a knírači, molossoidní. Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi. Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovních zkoušek.

Oficiální zkratka v ČR: BSP

Číslo standardu: 45 / 1993 (Švýcarsko)

Historie: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný, tažný a honácký pes v předalpských oblastech středozemí v okolí Bernu. Podle samoty a hospody Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes na dvorech zvlášť často vyskytoval, dostal původní jméno – „Dürrbächler“. Později v letech 1902, 1904 a 1907 se již tento pes začal ukazovat na výstavách a v listopadu 1907 se několik chovatelů z Burgdorfu sdružilo k čistokrevnému chovu plemene. Založili Švýcarský Dürrbäch-Klub a sestavili Charakteristiku plemene. V roce 1910 představili na přehlídce psů v Burgdorfu již 107 Dürrbächlerů od sedláků z okolí. Od té doby si získávalo plemeno, k rozlišení od ostatních švýcarských salašnických psů nazývané nyní Bernský salašnický pes, rychle přátele v celém Švýcarsku a brzy také v sousedním Německu. Dnes je Bernský salašnický pes díky své atraktivní trojbarevnosti a své přizpůsobivosti známy a oblíbený v širokém světě jako rodinný pes.

Typy: Toto plemeno se nevyskytuje v žádných dalších variantách.

Celkový vzhled: Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem. Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je nesen nad zemí. Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Na silný, masivní krk navazuje velká hlava s plochou lebkou – oči musí být mandlového tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a spuštěné.

Srst a barva srsti: Srst je dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Základní barva je černá, se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech nohách a na hrudi as bílými znaky na hlavě, na hrdle a na hrudi. Bílá lysina na hlavě se oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy a nesmí zasahovat k hnědočerveným skvrnám nad očima, od těch musí být oddělena proužkem černé srsti. Žádoucí jsou také bílé tlapky a bílá špička ocasu.

Péče: Přestože jde o dlouhosrsté plemeno, péče o jeho srst není nijak náročná. Nezbytné je pročesávání a kartáčování, postačí však jedenkrát do týdne. V období línání by se měl pes pročesávat denně. Koupání postačí 3 – 4 krát do roka, ovšem je nutné použít kvalitní šampon určený speciálně pro psy. V případě zablácení postačí osprchování tlapek a břicha čistou vodou bez použití šamponu. Srst nepotřebuje žádné úpravy stříháním. Občas prohlédněte psovi zuby, jestli se na nich netvoří zubní kámen, který by bylo třeba odstranit, a zkontrolujte čistotu uší. Okolí očí udržujte také v čistotě. Pokud si pes neobrušuje drápky pohybem venku, například v zimě, je potřeba je zastřihnout.

Povaha: Vůči všem důvěrně známým osobám se chová velmi přítulně a mírumilovně a je dobře ovladatelný. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Ve společnosti ostatních psů je klidný a přátelský, nevyvolává rvačky. K dalším domácím zvířatům je velmi tolerantní a nemá žádné sklony je lovit.

Vztah k dětem: Toto plemeno je velmi vhodným společníkem dětí. Má jejich velmi rád a je jim dobrým kamarádem. Pro jeho velikost, sílu a ochranitelské pudy však není vhodné, aby jej malé dítě samo vedlo na vodítku.

Výchova: Výchova musí být vyrovnaná, důsledná a velice láskyplná. Tento pes se velmi rychle učí a je velice citlivý na hlas svého pana, jakýkoliv dril či nevhodné zacházení by tohoto psa mohlo negativně poznamenat. Možný je i speciální výcvik, mnoho příslušníků tohoto plemene má složeno různé pracovní zkoušky, ať už jde o klasický kynologický výcvik či například výcvik záchranářský. Psa ve vývinu nikdy nenechte chodit do schodů ani jinak zatěžovat, aby veškerá energie směřovala na stavbu silných kostí, šlach a svalů.

Držení: Bernský salašnický pes může být celoročně držen venku s podmínkou, že bude mít k dispozici zateplenou boudu. Pro toto plemeno je také velmi důležitá společnost člověka, potřebuje ke svému zdárnému vývoji vaši blízkost. Bouda pro psa by měla být tak velká, aby se v ní dospělý pes mohl postavit, otočit a pohodlně natáhnout. Podle plemenného standardu dosahuje bernský salašnický pes v dospělosti až 70 cm v kohoutku. Bouda by měla být zateplená, v zimních měsících navíc kryjte vchod např. dekou. Deku nebo matraci umístěte také dovnitř boudy, popřípadě můžete vnitřek vystlat slámou, slámu je vhodné přidat hlavně v zimních měsících. Bouda by měla mít snímatelnou střechu, aby se dala pohodlně vyčistit a měla by být postavena na nožkách, což zabrání styku podlahy se zemí, který může zapříčinit hnití dřeva. Kotec velikostí přizpůsobte velikosti psa. Měl by stát na stinném místě a být bezpečně oplocen. Většinou je krytý ze tří stran stěnami, přední stranu tvoří oplocení s vchodem. Podlaha bývá dřevěná. Bouda uvnitř kotce odpovídá popisu výše.

Pracovní využití: Bernský salašnický pes je mnohostranný pracovní pes. Pracuje rád, rád plní zadané úkoly a velmi dobře se učí. V dnešních podmínkách se uplatní například jako záchranářský pes či při mnoha psích sportech.

Hlídací využití: Bernský salašnický pes má navzdory své přátelské a mírumilovné povaze přirozený hlídací instinkt, a pokud je potřeba, umí i tvrdě zasáhnout. Podmínkou však je, aby měl vytvořenou silnou citovou vazbu na svůj domov a své lidi. Pokud si tohoto psa pořídíte jako hlídače, kterého zavřete na zahradě a nebudete se mu věnovat, pravděpodobně hlídat nebude, má totiž silný sklon chránit majetek jen osobám jemu velmi blízkým.

Pohyb a fyzické vlastnosti: S tímto psem musíte často ven, protože miluje hodně pohybu – i když je chován na zahradě, potřebuje pravidelné vycházky. Nechte jej, pokud je to možné, volně běhat a hrát si. Postarejte se o to, aby měl mladý pes dostatek klidu a spánku. Bernský salašnický pes neutíká, protože má silně vyvinutý cit pro hranice svého teritoria. Většina příslušníků tohoto plemene miluje vodu a ráda plave.

Kynologie: Agility, sportovní trénink pro tažné psy.

Nejčastější nemoci: Dysplazie kyčelního kĺbu.

Zvláštnosti plemene: Utáhnou až 450 kg, což je 10násobek jejich hmotnosti. Kvůli svalové hmotě jsou cca o 30% těžší než labradoři, i když jsou přibližně stejně vysoký.

Příprava na výstavu: Příprava psa na výstavu vyžaduje mnoho času, proto jej na tuto událost musíte připravit již dlouho před plánovanou účastí na výstavě. Posuzování psa probíhá nejprve v klidu, kdy rozhodčí kontroluje psovi úplnost chrupu a skus, na což by měl být pes dobře připraven. U samců probíhá také kontrola varlat. Posuzuje se také kvalita srsti, a důležité je i chování psa při styku s cizím člověkem. Z výstavy jsou vyloučeni psi, kteří projevují agresivitu vůči lidem nebo ostatním psům. Pak je pes předveden ve výstavním postoji, který může vyzdvihnout všechny jeho přednosti, popřípadě skrýt exteriérové nedostatky. Poslední část je hodnocení psa v pohybu, v klusu a kroku. Pes musí být výborně ovladatelný na vodítku, klidně běžet u levé nohy vystavovatele, nesmí tahat, předbíhat nebo naopak dobíhat. Při předvádění by se pes měl chovat přirozeně, klidně a sebevědomě.

Rady a doporučení: Bernský salašnický pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu, kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění – štěňata potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů. Jsou to vrcholně společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho rodinou mnoho času, proto se nehodí pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského salašnického psa stane smutný a zoufalý pes.

Výživa štěněte: Štěňata bernského salašnického psa rostou rychle, proto mají zvláštní nároky na výživu. Strava musí mít správné složení, obsahovat všechny potřebné živiny, včetně minerálních látek a vitamínů, a musí být podávána také ve správném množství. Suché kompletní krmivo pro štěňata velkých plemen zaručí, aby štěně dostalo všechno to, co potřebuje a v správném poměru.

Výživa dospělého psa: Strava v dospělosti má velký vliv na tělesnou kondici, zdraví a také na kvalitu srsti. Výhodou jako pro psa, tak pro majitele je podávání suché kompletní stravy od renomovaných výrobců. Vyberte krmivo, které odpovídá věku psa a jeho vytíženosti. Pokud je pes celoročně ubytován venku, berte ohled také na roční období, v zimě je dobré zvýšit v krmné dávce psa podíl tuku.

Výživa starého psa: Staršímu psu, který již nebývá příliš aktivní je potřeba dodávat krmivo chudší na množství živin, ale obohacené o vitamíny. Ve stravě je nutné snížit podíl bílkovin, aby nebyly zatěžovány ledviny a předešlo se nemocem močových orgánů. Starý pes by také neměl dostávat kosti. Pokud je pes obézní, je nutné i ze zdravotních důvodů omezováním krmné dávky snížit jeho váhu na optimum.