Asi před šedesáti milióny let prodíral se pralesy malý savec, podobný nejspíše lasičce nebo tchoři. Nazýval se Miacis a byl prapředkem skupiny zvířat, kterým dnes říkáme psovité šelmy:psů, šakalů, vlků a lišek. Na rozdíl od současných psů, kteří našlapují na prsty, byl Miacis ploskochodec. Měl chrup masožravce a malý mozek, ale byl inteligentnější než jeho současníci Creodonti, kteří tvořili jinou skupinu masožravců. Creodonti byli hojnější než Miacis, ale postupně vyhynuli, poslední někdy před dvaceti milióny let.
Předkové psa
Zhruba před třiceti pěti milióny let se z rodu Miacis vytvořily různé pratypy šelem, příbuzných pozdějším šelmám psovitým. Známe přes čtyřicet typů, z nichž některé jsou podobné medvědům, jiné hyenám a dalším kočkám. Byla však mezi nimi zvířata, která už vypadala jako psi, např. Cynodictis připomínal primitivního velškorgiho Cardigana. Z těchto psů podobných šelem se pak vyvinuli předkové psů.
Psi v nám důvěrně známé podobě se objevili na euroasijské scéně asi před 12 000 až 14 000 lety. Z jakého zvířete se vyvinuli? Původně se myslelo, že jejich předkem byl nějaký šakal nebo kříženec šakala s vlkem. Dnes však jsou vědci toho názoru, že to byla malá jižní forma vlka – vlk indický, který dodnes žije v Indii. Různé zbarvení a různě velcí vlci žili tehdy v celé Evropě, Asii a Severní Americe.
Dalšími předky psa mohli být vlk mongolský ze severní Indie, Střední Asie a Číny, nebo vlk stepní z pouštních oblastí Středního východu. Je však jisté, že domácí psi vznikli z některého jmenovaného předka (nebo možná paralelním vývojem z několika z nich), a že nejsou geneticky spřízněni s žádným jiným druhem.
Různotvárnost psů
Díky inteligenci, všestranné přizpůsobivosti a schopnosti sociální spolupráce uvnitř smečky se divocí psi rychle rozšířili po celém světě. Dinga mnozí lidé považují za základní typ rodu Canis, z kterého se vyvinul současný pes. Dingo byl však domestikován ještě před tím, než ho před tisíciletími první přistěhovalci přivezli do Austrálie. Divocí psi byli pravděpodobně domestikováni v různých částech světa různým způsobem. Někteří, když se živili odpadky u lidských sídlišť, jiní, když je primitivní člověk lovil pro svou potravu a bral domů vrhy štěňat, aby je vykrmil.
Podle kostí a vykopávek z celého světa, které pocházejí z období asi před 6 500 lety, můžeme rozlišit pět tehdejších typů psů: mastify, psy podobné vlku, chrty, psy typu ohaře a pastevecké psy. Od těch dob se vyvinulo tisíce plemen, ať už umělým, nebo přírodním výběrem. Během staletí mnoha vymizela, a jen zhruba čtyři sta jich zůstalo až do našich dob.
Když například Evropané v 15. a 16. století přišli do Severní a Jižní Ameriky, našli tu nejméně dvacet různých psích plemen: dnes z nich zbyli jen mexický naháč, eskymácký pes a psy z Peru a Chile. Z jiných původních plemen jmenujeme afrického basenžiho a ze Středního východu stejně starobylého perského chrta (saluku) a afgánského chrta.
